Historie


 

HISTORIE VZDUCHOVEK, zpracoval Jiří Kontek

Vzduchové pušky či pistole jsou v oblibě především u mládeže, ale jejich popularity u nás bylo dosaženo především úspěchy naší sportovní střelecké reprezentace na nejvyšších evropských či světových soutěžích. Jsou relativně levné, dostupné všem už vzhledem k tomu, že k jejich držení a nákupu není třeba zbrojního průkazu.

 

VĚTROVKY A MĚCHOVKY

Vzduchové zbraně však mají svou bohatou historii a existence jejich mechanismu, který umožnil vypuštění projektilu nahrazením střelného prachu stlačeným vzduchem, byla známa již v 18. století. Tehdy se tyto zbraně nazývaly větrovkami a ty nejstarší měly pod hlavní našroubovánu měděnou nebo mosaznou nádrž kulovitého tvaru, takzvanou "flašku", odborně "recipent". Do ní se před střelbou nahustil vzduch zvláštním čerpadlem a samotný výstřel pak již obstaral místo křesadlového či perkusního zámku zámek ventilový, umístěný po pravé straně zbraně. Těchto zámků je mnoho konstrukcí a často velmi složitých. Při spuštění zámku se na chvilku otevřel jehlový ventil, který vpustil část vzduchu do hlavně.
Pozdější větrovky měly nádrže kulaté, z kujného železa, byly sletovány mosazí a montovaly se na pouzdro a střelec jich měl zpravidla několik do zásoby. Hlavně měly hladké nebo drážkované s ráži kolem 13 mm. Větrovky střílely bez třesku a měly značný dostřel - 140 až 400 kroků. V druhé polovině 19. století byly ve všech státech zakázány coby zbraně životu nebezpečné.
Pokračovatelem větrovek byly pušky s měchem: hlaviště pažby bylo duté a v něm byl měch se dvěma silnými železnými rameny otočnými na čepu. Měch stlačovala silná dvojitá pružina, mechanismus se natahoval klikou. Při natažení se ramena měchu otevřela a současně stlačila pružina. Při spuštění se jejím tlakem měch prudce smrštil a komprimovaný vzduch vyhnal střelu z hlavně. Hlavně těchto pušek byly hladké, střely, převážně "štětinky" se do nich na rozdíl od větrovek vkládaly zezadu. Dostřel měly tyto zbraně malý a hodily se proto jen k terčové střelbě v místnosti.

 

GIFFARDOVA PUŠKA

Dnešní vzduchové zbraně převážně používají ke své funkci kysličník uhličitý, ale tento vynález si dal patentovat již roku 1889 francouzský inženýr Paul Giffard. Obsluha jeho pušky byla velmi jednoduchá: komorová hlavice se otočila o 45 stupňů vzhůru, do nabíjecího otvoru se vložila střela, hlavice se otočila dolů a natáhl se kohoutek. Giffardovy pušky se vyráběly s hladkou hlavní pro broky ráže 8 mm a s drážkovanou hlavní ráže 4,5, 6 a 8 mm. Giffardův vynález byl dlouho zapomenut a teprve po sedmdesáti letech se začaly v Americe vyrábět zbraně založené na stejném principu.

 

VZDUCHOVKY

Klasické vzduchovky tak, jak je ponejvíce známe, tedy se vzduchovým válcem, v němž se pohybuje píst poháněný šroubovou pružinou navlečenou na vedení pístnice, začal jako první vyrábět Michael Flürscheim v Bádensku. Nejprve jako pistole, později i pušky. Hlaveň této vzduchovky byla sklopná s hledím na 20 metrů a s ráží 6,5 mm. Zbraně této soustavy se brzy rozšířily a vytlačily oblíbené měchovky i pušky zápalkové, nestřílející o nic lépe než vzduchovky. Principy Flürscheimovy vzduchovky se udržely dodnes, jiný je jen způsob natahování.

V bývalé československé armádě byla zavedena k výcviku opakovací vzduchovka ČZ 35 konstruktéra Františka Myšky. Její novější zdokonalený typ byl pojmenován ČZ vz. 47 s násypkovým zásobníkem a s nabíjecí opakovací pákou.

 


 

V období let 1945-1949 vyráběla zbrojovka několik modelů vzduchovek (vzor Z 235, 236, 237, 800, 801, 802) a s nimi také velmi známou vzduchovku vzor 47.

 

Vzduchovka vzor 47

 

V období let 1950-1958 to byly vzduchovky 802, 803, 603, 608, 612, 615, 618, 620, 622, 624 převážně ráže 5,5mm.

 

Vzduchovka 612

 

V období 1958-1965 vyráběla zbrojovka vzduchovky s označením Slavia 603, 608, 612, 618, 620, 622

 

Slavia 622

 

V letech 1965-1975 se vyráběly vzduchovky Slavia 612, 614, 618, 620, 624, 630, 631, 632. Dodnes se vyrábí pouze Slavie 630 a 631.

 

Slavia 630 standard

Slavia 631 Lux

 

Tyto stránky jsou ale věnovány méně známé řadě vzduchových pušek - větrovek.

 

Řada pušek - větrovek CZ 200 je výsledkem úzké spolupráce mezi Českou zbrojovkou a renomovaným anglickým výrobcem vzduchových zbraní Air Arms. Větrovky řady CZ 200 se zakládají na stavebnicové koncepci. Tyto zbraně, zahrnující kompaktní závěrový systém s pevným nebo odnímatelným kontejnerem stlačeného vzduchu, se vyznačují přesností, konzistencí střel a minimálním zpětným rázem. Díky těmto vlastnostem budou oceňovány širokým spektrem střelců.

Sportovní provedení CZ 200 S jsou vyráběna v rážích 4,5 mm a 5,5 mm a mohou být použita kromě sportovních účelů také k hubení drobných škůdců, jelikož jejich úsťová energie střely může být nastavena až na 16 J.

 

Větrovka CZ 200T - terčová (7,5J)

 

Větrovka CZ 200S - sportovní (16J)