Ruger 10/22T

Vždycky jsem chtěl mít samonabíjecí malorážku. Na našem trhu se nabízí několik možností. První z nich je ZKM 511, kterou jsem ale měl možnost zkusit a vůbec se mi nelíbila. Navíc se nedělá s terčovou hlavní. Druhou možností je Remington 597, který se dá s terčovou hlavní pořídit. Tuto malorážku jsem ale také v akci viděl a moc mne nepřesvědčila. Poslední solidní možností je americký Ruger 10/22T. Tyto pušky se u nás začaly prodávat pouze v lehkém provedení s otevřenými mířidly, ale v USA na těchto zbraních staví většina malorážkářů svůj svět. Ve státech je k dispozici nepřeberné množství náhradních dílů a tuningu, testy laděných zbraní pak ukazují obdivuhodné výsledky. Proto jsem si vybral Rugera a jakmile se v ČR objevila terčová verze, koupil jsem si ji v černěném provedení.

Nákup: Jedná se o samonabíjecí pušku v ráži .22LR, je tedy třeba nákupního povolení na zbraň kategorie B. K dostání jsou standardně pouze dvě verze terčových Rugerů - černěná a niklovaná - obě v pažbě z lepeného dřeva. V dodávce je ke zbrani jeden zásobník na 10 nábojů a weaver lišta na upevnění optiky.

První dojmy: Puška po vybalení vypadá krásně. Pažba z lepeného dřeva má krásnou kresbu a také se mi moc líbí hlaveň, která má být za studena kovaná. Povrch hlavně je kovaný do drobných plošek, tvořících spirálu, což je velmi efektní. Ústí hlavně vypadá velmi souměrně a čistě.

Pažba: Je sice velmi pěkná, ale tvarově uzpůsobená spíše střelbě s otevřenými mířidly. Pažba je standardně vybavena vpředu i vzadu očky pro uchycení řemene. Ze šroubků těchto oček jsem hned vyjmul onu ohnutou ocelovou tyčku tvořící oko pro řemen, která byla vložena do hlavičky šroubu v pažbě a tuto hlavičku jsem poté používal pro pohodlné uchycení dvojnožky Harris nebo rychloupínacího poutka řemene. Po montáži puškohledu jsem ale zjistil, že mi velmi chybí lícnice, kterou bych potřeboval o několik centimetrů vyšší a také pistolová rukojeť je příliš lomená, takže se při střelbě vleže s oporou pažba velmi špatně drží - chtělo by to pistolovku více kolmou. Proto jsem obratem objednal z USA pažbu od firmy Bell & Carlsson, která má tvary, na které jsem zvyklý se své soutěžní pušky Suhl150. Rozdíly v těchto dvou pažbách vidíte níže. B&C Anschutz style pažba je vyrobena z černého plastu a potažena vrstvou nějakého laminátu nebo co je to - povrch je velmi pěkný, příjemný na dotek a velmi odolný. Pažba je však velmi velmi lehká, takže Ruger díky své hlavni je trochu těžký na předek. Nová pažba má proti originálu pořádnou pistolovou rukojeť, licnici a také masivnější předpažbí. Je vybavena gumovou botkou. Tato pažba však nemá žádná očka pro řemen, takže jsem musel do předpažbí navrtat dírku a zašroubovat do ní šroubek s děravou hlavičkou, na který se dvojnožka a řemen dají upnout. Materiál pažby je uvnitř velmi porézní, což vrtání usnadnilo, ale nosnost tohoto šroubu asi nebude příliš veliká.

Velkým nedostatkem Rugera 10/22 je jeho uchycení železa v pažbě. Toto je realizováno pouze pomocí jednoho šroubu zespod, těsně před šachtou pro zásobník, což velmi komplikuje usazení do pažby, kde má být volně plovoucí hlaveň. Tovární pažba i nová pažba nepočítají s volně plovoucí hlavní, což je ale chyba! Nová pažba má ve výřezu pro hlaveň dvě lůžka pro její opření - na začátku hned za pouzdrem závěru a na jejím konci. Toto lůžko na konci předpažbí jsem odstranil pomocí pilníku, hlaveň v zadním lůžku drobně podložil a dosáhl tak perfektně volně plovoucí hlavně. Tato úprava přinesla drobné vylepšení seskupení zásahů, v což jsem doufal. Obecně lze ale říci, že toto uchycení systému zbraně do pažby je naprosto nevhodné a způsobuje velmi časté změny nástřelu zbraně, jelikož systém se v pažbě chová jak chce. Z tohoto důvodu se objevují na internetu informace o uživatelských úpravách, kdy se pouzdro závěru fixuje do pažby ještě druhým šroubem!

Takto vypadá pažba B&C po odmontování botky

Rybina: Pouzdro závěru, vyrobené z jakési lehké slitiny, má shora čtyři drobné dírky se závity, do kterých se pomocí přibalených šroubků přimontuje rovněž přibalená lišta typu WEAVER, která ovšem disponuje také drážkou 11mm na svém vrchu, takže osadíte i montáže na klasickou 11mm rybinu! Kvalitní montáže na lištu Weaver se u nás shání dost špatně, ale podařilo se mi nakonec sehnat velmi pěkné od Leupoldu (model PRW Medium 1"). Instalace optiky pak byla hračka, pozor je jen potřeba dát na výšku montáží, jelikož silná Rugerova hlaveň je dost vysoko pod lištou, takže na nízké montáže dostanete puškohled jen s malým objektivem.

Foto od kamaráda - Ruger 10/22T s montážemi KOZAP pro lištu Weaver

Spoušť: Toto je další opravdu velká nevýhoda této zbraně. Spoušť, ačkoli nemá téměř žádný mrtvý chod a spouští opravdu bodově, má obrovský odpor a velmi znatelný propad. Z hlediska bezpečnosti je to možná dobře, ale já chci střílet na přesnost a zde není tento odpor použitelný. Ladění spouště je bohužel téměř nemožné. Odpor spouště způsobuje mimo jiné malý "čudlík" pod pružinou, který tlačí na spoušť zezadu, aby ji spolehlivě vracel do polohy před výstřelem. Bez tohoto tlaku na spoušť se po odpálení rány jazýček nevrátí dopředu a nemůže dojít k dalšímu odpálení. Další pružinka působící odpor je v jakési kolébce nad spouští a působí na západku, která zachycuje natažené kladívko bicího mechanismu vzadu. Bez této pružinky by závěr vlivem jednoho výstřelu sice natáhl kladívko, ale toto by nebylo zachyceno v zadní poloze a padlo by okamžitě zase vpřed na závěr, což by mělo za následek další výstřel - již bez vlastního spuštění - a tak dále dokola až do té doby, než by došly náboje (samopal bez možnosti zastavit dávku). Je tedy jasné, že ladění spouště je omezeno nutností zachování funkčnosti spoušťového mechanismu natolik, že z továrního spoušťového mechanismu prostě nelze vyladit lehkou terčovou spoušť ani náhodou! S pomocí kamaráda puškaře se podařilo vyladit spoušť alespoň do použitelného stavu, kdy je odpor sice stále docela velký, ale již o mnoho menší než odpor tovární. S takto laděnou spouští se již dá střílet celkem velmi dobře, ale je potřeba si dávat pozor na stržení rány - tlačit vždy kolmo na jazýček spouště. Ladění jsme provedli následující: Pružinku ze zmíněné kolébky jsme vyndali a nahradili pružinkou lehčí. Touto vyjmutou pružinkou jsme nahradili zbytečně silnou pružinu na "čudlíku"  za jazýčkem spouště. Do jazýčku jsme navrtali dírku a instalovali červík, který po vhodném nastavení brání propadu spouště po odpálení. Tato úprava se velmi osvědčila a mohu ji tedy doporučit všem, kdož nechtějí investovat tisíce korun do lepšího a stavitelného spoušťového mechanismu, který se samozřejmě dá v USA pro Rugera 10/22 zakoupit. Spoušťový mechanismus, který tvoří několik drobnějších dílů v plastovém pouzdře, se dá jednoduše vyjmout z pouzdra závěru po vyťuknutí dvou ocelových čepů.

1. záchyt zásobníku, 2. záchyt závěru, 3. manuální pojistka, 4. červík pro eliminaci propadu spouště, 5. bicí kladívko

Zpracování: Na celé zbrani je vidět potřeba výrobce minimalizovat náklady na výrobu - tedy pouzdro závěru je vyrobeno z jakési lehké slitiny a potaženo odolnou povrchovou úpravou ve stylu barvy, která se ale uvnitř závěru začala vlivem otřesů při výstřelu odlupovat. Popis tohoto problému jsem na internetu našel, ale všude se hovoří o tom, že tato povrchovka opadává jen do určité míry uvnitř závěru, kde to není naštěstí zvenčí vidět. Sesazení spoušťového mechanismu je provedeno pomocí několika ocelových čepů, které jsou tam více či méně volné a drží na správném místě díky usazení celého mechanismu v pažbě, která jim stranově dobře vymezí pohyb - jednoduché a funkční řešení, které však způsobuje nepříjemné vůle všech částí. Samotný závěr je v pouzdře umístěn v drážce, držen vratnou pružinou a zezadu zajištěn velkým kovovým čepem, o nejž se při výstřelu nárazem zastavuje a vrací zpět. Tento čep doporučuji vyměnit za plastovo-silikonový váleček stejného průměru, který dodávají výrobci tuningových dílů pod názvem například "Recoil buffer". Tento váleček minimalizuje zpětný ráz zbraně a šetří tak puškohled. Navíc díky pružnému tlumení nárazu závěru snižuje odskok zbraně při výstřelu - zbraň se tedy lépe drží v záměrné při rychlopalbě několika ran za sebou. Zbraň je díky své stavebnicové koncepci přímo ideální k ladění, jelikož všechny díly jsou velmi jednoduché a snadno vyměnitelné. To stejné platí i pro hlaveň, kterou lze (alespoň v USA) snadno nahradit jinou, kvalitnější hlavní, kterých se na americkém trhu nabízejí desítky. Hlaveň je do pouzdra pouze zasunutá a zajištěná hranolem s ostrým zobákem, který zapadá do výřezu vespod hlavně a je do pouzdra závěru přišroubován dvěma mohutnými šrouby. Toto řešení opět považuji za krajně nevhodné. Materiál pouzdra závěru je velmi měkký, takže čím vícekrát hlaveň z pouzdra vyndáte, tím větší vůli bude poté mít. Stejně funguje pouzdro závěru ve spolupráci s čepy, držícími spoušťový mechanismus - párkrát čepy vyklepnete a příště již vypadnou samy vlastní vahou. Vůle jsou stále větší a větší.

Ovládání: Je velmi jednoduché. Do šachty se vloží plný zásobník, závěr se natáhne pomocí páky vyčnívající vpravo do zadní polohy a vypustí, čímž natáhne první náboj do komory. Poté již stačí jen "mačkat". Ruger sice disponuje záchytem závěru, ale tento není automatický, takže po vystřelení posledního náboje nezůstane závěr vzadu, jak je tomu zvykem u automatických zbraní, ale opět se vrátí dopředu, jako kdyby byla zbraň ještě nabita. O absenci náboje v komoře informuje střelce až cvaknutí úderníku naprázdno. Závěr lze v zadní poloze zachytit pomocí tlačítka před spouští. Pro jeho vypuštění zpět dopředu je ale nutné jej opět zatáhnout dozadu a znovu zmačknout toto tlačítko pro jeho odjištění. Automatický záchyt závěru je u Rugera řešitelný pomocí dokoupení některých upravených součástek spoušťového mechanismu a upraveného zásobníku. Odjištění záchytu závěru pouhým zatažením závěru dozadu je řešitelné dokoupením jednoho upraveného dílu do spoušťového mechanismu - já toto ale považuji za zcela zbytečné, jelikož záchyt závěru používám prakticky jen pro potřebu čištění. V těle chrániče spouště je ukryta válcová manuální pojistka, která po přetlačení na pravou stranu zablokuje spoušť. Tuto pojistku je potřena nastavit cca do půl cesty, když chcete vyjmout železo z pažby, jinak vyčnívající váleček tomuto vyjmutí brání. Posledním ovládacím prvkem je tlačítko pro vyjmutí zásobníku, které je dobře dosažitelné z pozice střelce, přímo před chráničem spouště. U nové zbraně občas musíte se zásobníkem trochu zacloumat, aby vypadl ven, jelikož tento kopíruje vnější tvary zbraně a nijak nevyčnívá, takže není za co uchopit.

Zásobník: Ruger svůj zásobník vymyslel dobře! Plastová krabička uvnitř obsahuje vložku pro deset kusů nábojů ráže .22LR, která se vlivem pružiny otáčí a vystavuje tak další a další náboj do kovového lůžka, odkud si jej závěr automaticky bere. Tento systém zajišťuje téměř 100%-ní funkčnost a navíc minimalizuje opotřebení nábojů třením o ostatní náboje v zásobníku. Se zbraní je dodáván jeden černý neprůhledný zásobník, ale lze si dokoupit stejný zásobník z plastu průhledného, který je vhodnější pro lepší kontrolu počtu nábojů uvnitř. Dokoupit je možno i zásobníky větší kapacity, ale tyto již vyčnívají ze zbraně ven a navíc mají náboje umístěny klasicky zasebou, takže ztrácejí výše zmíněnou výhodu. Zde je potřeba vybrat kvalitní výrobek, jelikož levné plastové zásobníky nefungují příliš dobře.

Střelba: Velmi záleží na použité pažbě a vyladění spouště. Zatímco s tovární pažbou a spouští jsem se spíše trápil, s novou pažbou a laděnou spouští je střelba mnohem příjemnější. Puška je při střelbě z leže s oporou o nožičky schopná dosahovat soustřelů srovnatelných s opakovačkami řady ZKM 452. Většina horších ran jde navrub odporu spouště, se kterým je potřeba se sžít. K většímu testování nábojů jsem se zatím nedostal, ale z prvních testů mi vyplívá, že puška "žere" téměř vše. Nejlépe snad z těch levnějších jí chutnají náboje značky Lapua (potažmo Schoenebeck). Dražší střelivo samozřejmě znamená lepší výsledky, ale zde je potřeba si dát pozor na velkou spotřebu nábojů, jelikož střelba samonabíjecí puškou je velmi nakažlivá a svádí k chrlení olova směrem k terči - což může znamenat několik stovek ran za jednu hodinu na střelnici. Toto výrazně snižuje cenovou výhodnost střeliva ráže .22LR, ale znamená krásné zážitky. :-) Po sžití se se zbraní je klidně možné vystřílet rychlostí 10ran/5sekund do terče na 50m jednu díru o průměru cca 2,5cm! Několik z mých prvních nástřelů na vzdálenost 50m vidíte níže.

5 ran / 50m .. Lapua Master L

Závěr: Tuto pušku mohu vřele doporučit maximálně těm, kteří chtějí zbraň hlavně pro zábavu a mohou si dovolit její téměř nekonečné a velmi nákladné ladění. Jako její velkou nevýhodu vidím její cenu, protože za cca 12tis korun (rok 2008) dostanete pušku ve tvarově nepoužitelné pažbě a s přímo otřesnou spouští, což částečně vyřeší až investice cca dalších 3tis do pažby a několika stovek korun do ladění spouště puškařem. Díky levným materiálům, použitým především na pouzdro závěru a spoušťový mechanismus pak časem zjistíte, že kdyby měla puška Ruger 10/22T dosahovat stabilně konkurenceschopných výsledků například v soutěži "Malá odstřelovačka", bylo by téměř nutné pořídit nejen lepší hlaveň a spoušťový mechanismus, ale s tím spojené i frézované pouzdro závěru z kvalitního materiálu. Z původní zbraně by tak nezůstalo téměř nic a celková cena by převýšila pořizovací náklady i na extra přesnou malorážku typu Anschutz 1913! Toto řešení je navíc u nás téměř nerealizovatelné, jelikož se k nám kvalitnější hlavně či pouzdra závěru pro Rugera 10/22 vůbec nedovážejí.

Kamarádův Ruger 10/22T v pažbě Bell & Carlsson a s optikou Delta Titanium

Můj Ruger 10/22T v pažbě Bell & Carlsson, optika Falcon Merlin 4-14x42 MP20

Kamarádův Ruger 10/22T v pažbě "Klinský", optika Hawke Frontier SideFocus 6-24x50 MilDot, spoušťový mechanismus "KID trigger" z USA